Arabská kuchyně - 3. část - domácí pita chléb s kapsou

Ještě jsem v Čechách v obchodě nikdy nekoupila dobrý pita chleba. Vždycky ho mají strašně vysušený, takže když ho chcete trochu přihřát v troubě, vytáhnete z ní jen tvrdou placku, která se nedá jíst. Snažila jsem se tedy nahradit pitu nějakým jiným pečivem, ale co si budeme povídat, francouzská bageta, ani česká šumava se k hummusu nebo tabouleh zkrátka nehodí :-) Tak si říkám: "co ti brání, udělat si domácí chleba? A když ti nevyjde s kapsou, nevadí, i tak to bude lepší než ty "létající talíře" ze supermarketů."

... dala jsem se do toho. Udělala si na internetu malou rešerši, kontaktovala svou arabskou tetu o radu, nakoupila suroviny a začala testovat nejlepší recept a postup.

Nejdřív jsem se chleba snažila "upéct" na rozpálené pánvi, protože to je prý způsob, jakým se vám nejlépe nafoukne kapsa, ale z pánve byt povrch chleba nerovnoměrně upečený a místy dokonce spálený. Zkusila jsem tedy péct v troubě a to už bylo ono!!! No a z toho, že se mi v chlebu dokonce opravdu utvořila kapsa, jsem měla druhé Vánoce :-)

Celkově je pečení pita chleba s kapsou vážně snadné, ač to tak asi nevypadá. Musíte ale dodržet několik základních postupů, které pak zaručeně zafungují.

Co budete potřebovat na 6 - 7 chlebů:
- 0,5 kg polohrubé mouky
- 1 kostku droždí
- Hrnek vody ohřáte na cca 50 stupňů (jinými slovy vodu, která je hodně teplá, ale v pohodě v ní udržíte prst)
- Půl lžičky cukru
- Lžičku soli
- 2 lžíce olivového oleje

Jak na to:
V teplé vodě rozmíchejte cukr a kostku droždí a počkejte asi 5 minut, dokud se na povrchu neudělá pěna jako na pivu.

Mouku vysypte do mísy, přidejte sůl, olivový olej a následně droždí rozpuštěné ve vodě. Vše spolu velmi důkladně prohněťte.

Na tomto místě se vám musím přiznat, že při přípravě pita jsem poprvé pro zpracování kynutého těsta použila elektrický hnětač. Vím, je to obrovská srabárna, ale nějak jsem potřebovala mít čisté ruce, abych mohla být neustále v pozoru, kdyby Puntíče chtělo třeba strkat lžičku do zásuvky :-) Nicméně takové těsto jako z robota se mi NIKDY v životě rukou nepodařilo! Je tak vláčné, pružné a hladké a následně se s ním i skvěle pracuje. Takže jestli máte kuchyňský robot, zkuste to...

Těsto pak nechte v míse zakryté utěrkou kynout na teplém místě asi 40 minut.

Nyní ta opravdu nejdůležitější věc! Pro to, aby se vám upekl dokonalý pita chléb s kapsou - rozfajrujte troubu. A když říkám rozfajrujte, myslím tím abyste ji skutečně rozehřáli na maximum. V případě naší trouby je to 275 stupňů. Pokud máte navíc nějaký chytřejší stroj, nechte topit jen dolní spirálu.

Do trouby si také vložte plech a nechte ho vyhřát. To pomůže plackám pak rychle znovu vykynout v troubě tak, že se uvnitř utvoří velká bublina aka naše vysněná kapsa.

Když tedy těsto nabyde a získa dvakrát takový objem, je připravené na pečení. Rozdělte si ho na 6 - 7 dílů a z těch uplácejte pravidelné kuličky a z kuliček placky o průměru asi 17 cm. Ty pak naskládejte na horký plech a šup s nimi do trouby a to do spodní části.

... teď sledujte, jak vám ty chlebíčky krésně bobtnají, voní celým bytem a zlátnou na povrchu.

Po 10 minutách chléb vyndejte z trouby a nechte pár minut odpočinout.

Důkaz místo slibů - pita kapsa :-))))

Chléb jezte ještě teplý, naplněný třeba tabouleh, tahini a kuřecím masem.

Dobrou chuť :-)

Čtyři snové dny v Lisabonu

Na začátku roku jsme se rozhodli, že si poprvé od narození Puntíčete uděláme všichni tři společnou dovolenou v nějakém zajímavém evropském městě. No a mě vždycky strašně lákalo podívat se do Lisabonu. Takže jsme koupili letenky, na airbnb.com zarezervovali krásný byt ve staré čtvrti Alfama, na dva dny si půjčili auto na výlety a začali se na těch pár super dní těšit jak malé děti už od ledna.

... a že bylo na co. Lisabon nám okouzlil na první pohled. To město je magické - plné milých lidí, vůní, krásných zákoutí, skvělého jídla...

Když bych Lisabon měla přirovnat k nějakému jinému městu tak, ač to zní opravdu zvláštně, by to byla Praha. Ty úzké uličky, staré pouliční lampy a všudypřítomná dlažba z kočičích hlav je místy až nápadně povědomá. Na druhou stranu je ale Lisabon od Prahy diamtrálně odlišný. Leží totiž u delty řeky Tejo, která tam ústí do Atlantiku, takže všude cítíte tu přímořskou (vlastně přímooceánsko :-)) energii a vůni (což v Praze asi nikdy neucítíte :-)).

Tak trochu "pražské" zákoutí.

Lisabon se rozkládá na několika pahorcích, takže v podstatě kamkoliv jdete, kráčíte z kopce nebo do kopce. Z toho plyne také to, že po cestě natrefíte na spousty krásných výhledů na město, kde lidé obzvlášť před západem Slunce, vysedávají, pozorují a klábosí. Nádhera a neskutečná pohoda, která přímo vybízí k tomu nakoupit si nějaké dobroty a udělat si piknik na vyhlídce.

Jestli vás zajímá Lisabon a galerie a pamětihodnosti, tak to jste ale na špatném blogu. Nejsem totiž ten typ turisty, který obejde každou památku a zná všechny historické události a zajímavosti. Já vždycky nejradši jen tak bloumám, koukám kolem, čichách a ochutnávám. Někdy i mně samotné přijde, že jsem už trochu moc nepřipravená a o městě toho před příjezdem mnoho nevím, ale mám hrozně ráda, když na sebe nechám to místo působit takové jaké je a ne na základě koukáni do průvodce místo kochání se okolím.

Pár mých postřehů k Lisabonu:

- Lisabonci jsou strašně milí lidé, kteří se hezky chovají k turistům a mluví dobře anglicky (na rozdíl třeba od Francouzů nebo Italů).

- Portugalci milují děti a naše Puntíče bylo neustále středem pozornosti. Z toho také plyne, že jsou všude na děti připravení a nestalo se nám, že by třeba v restauraci neměli dětskou židličku nebo přebalovací pultík.

- Čekala jsem, že Lisabon bude špinavé město, stejně jako třeba Neapol, ale všude je tam čisto a málokde vidíte odpadky.

- Portugalsko je celkem levné a myslím, že ceny jsou srovnatelné s českými.

- Pokud jste milovníci ryb a mořských plodů, vyražte do Lisabonu. Nikdy jsem neměla tak dobré kalamáry, mušle a krevety jako v portugalských restauracích.

- Tamní tramvaje jsou k sežrání, ale jízda v nich je celkem o natáhnutí se :-). Cloumá to v nich a hází a vy si celou dobu jen v duchu kladete otázku, jak je možné, že ta starobylá plechovka je schopná ty ohromné kopce vyjet.

- Lisabon není vhodné město pro kočárky. Všude je dlažba, chodníky jsou úzké a hlavně terén kopcovitý. Pokud vyrážíte s dítětem, doporučuji vzít si na něj dětskou krosnu nebo šátek.

- 4 dny na návštěvu Lisabonu nestačí! Tamníma uličkama by mě bavilo toulat se klidně i 14 dní :-)

Co ale Lisabon nejvíce vystihne budou fotky a k nim krátký komentář :-)

Tramvaje v kopcovitém terénu Lisabonu. Všechny vypadají jako historické kusy, které ulicemi brázdí jen jako atrakce pro turisty. Všechny jsou však plně fukční a neustále narvané lidmi.

Západ Slunce z vyhlídky Miradouru Da Graca

I Puntíče bylo z výhledu nadšené :-)

Somewhere in Lisbon :-)

"Vidím město veliké..." :-)

Nespoutaný oceán na příměstské pláži Guincho. Na koupání to bohužel ještě nebylo, ale i tak je pro Čecha vždycky zážitek vidět tu masu vody :-)

Viděli jsme i žraloka... Ehm v Oceanário de Lisboa, které mimochodem stojí za návštěvu. 

Most 25 de Abril spojuje Lisabon a druhý břeh s městem Almada. Je nádherný a nápadně připomíná Golden Gate v San Franciscu. Asi také proto, že byl postavený stejnou společností.

Nad mostem se tyčí slavná socha Cristo Rei a pohled na most jako ze San Francisca a sochu jako z Rio de Janeira je velmi kosmopolitní.

Kalamáry se zeleninou v lisabonské restauraci.

Chobotnice s pečenými brambory.

Krevety s česnekem. Člověk by si myslel, že na krevetách už nejde nic vylepšit, ale tyhle byly naprosto božské. Dali jsme si je v restauraci Ramiro (www.cervejariaramiro.pt/) a tuhle restauraci vřele doporučuji - specializují se na mořské plody, je relativně levná a neustále plná Portugalců, což je rozhodně známka kvality :-)

Krab v restauraci Ramiro - neskutečný zážitek.

Sendvič Prego - plátky hovězího s vynikající kyselou horčicí se v Ramiru podává jako "dezert". Prý abyste doplnili ještě bílkoviny po všech těch rybách a mořských plodech :-)

Tolik k Lisabonu. Pro mě je to zkrátka město, kde krása střídá nádheru a moc se těším, že se tam jednou vrátíme a prozkoumáme ho ještě víc  :-)

Co vy? Byli jste někdy v Lisabonu? A máte případně nějaké tipy, co rozhodně navštívit?