Přiznání matky I

Mateřství vám změní život! Je to tak! Do té doby, než si to zažijete na vlastní kůži, máte různé představy o tom, jak to bude probíhat, avšak realita je jiná. Alespoň tak to bylo u mě. Dnes, když je Puntíčeti půl roku, se začínám cítít sebejistě jako matka a chci učinit malé přiznání.

• Těhotenství pro mě bylo nejpohodlnější období života. Neměla jsem totiž ranní nevolnosti, nic mě nebolelo a vyhly se mi i emocionální návaly. Navíc na mě byl každý nadmíru milý a hodný, v MHD mě pouštěli sednout, přítel mi nosil snídani do postele a mohla jsem si na břicho pokládat talíř s jídlem :-)
• Když Puntíče začalo poprvé plakat v porodnici, dělala jsem na ni "pšt pšt pšt". Paní na vedlejším lůžku už to nevydržela a po 3 hodinách mi řekla, že takhle to miminko neutěším a že bych si ho měla pochovat. Já jsem se ale strašně bála toho miniaturního stvořeníčka jen dotknout, abych mu neublížila. Zvykla jsem si a během několika hodin už jsem ji nechtěla dát z ruky.
• Šestinedělí jsem oplakala a nejvíc mi nepřidalo, když někdo říkal: "Proč brečís? Máš přece zdravé dítě! Co víc si přát!" Věřte, že jsem si to uvědomovala a byla za to šťastná, ale hormonům prostě neporučíte... Není to racionálně vysvětlitelné.
• Vždy se mi "otevírá kudla v kapse", když mě téměř cizí lidé poučují o tom, jak mám své dítě oblékat a říkají například: "Hm, hm, není tomu miminku zima/teplo? Nemělo by být více/méně oblečené?" Opravdu nejsem krkavčí žena, abych nechala své dítě mrznout nebo pařit se a pravda je taková, že každá matka zná své dítě nejlépe a ví sama dobře, co mu vyhovuje. 
• Když v noci už po několikáté vstávám k miminku, říkám si: "Další dítě už nezvládnu." Ráno pak stačí, aby se na mě Puntíče usmálo a chtěla bych děti minimálně tři :-)
• Mateřskou dovolenou si užívám a po pěti letech mám konečně čas na tak "banální" věci jako je vaření, pečení, vyklizení skříní, výzdoba bytu nebo praní všeho, co jde dát do pračky. Jsem prostě žena v domácnosti a vůbec se za to nestydím :-)
• Nebaví mě bezcílně jezdit ulicemi s kočárkem. Musím si proto vždy vytyčit důvod vyjet ven a mým pravidelným cílem je často nákup v supermarketu. Ledničku máme pořád plnou :-)
• Ujíždím si na dětském oblečení a strašně ráda Puntíče strojím do společnosti a pak si užívám lichotky, jak je to miminko roztomilé a krásně oblečené.
• Někdy s přítelem v noci stojíme nad postýlkou, obdivujeme tu spící krásu, nechápeme, že to rozkošné miminko je naše a strašně si přejeme, aby se vzbudilo a my se s ní mohli pomazlit :-)

Tolstoj řekl, že od dětí se můžeme naučit dvojímu: jak žít a jak být blažený. S tím se ztotožňuji a děkuji každý den za to, že mě mateřství potkalo :-)

Peace.

P.s.: Tahle písnička je krásná a patří tak trochu i mému Puntíčeti :-)